Zatímco v západním světě se daří prosazovat nové technologie na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, v Asii a v Africe je stále ještě většina elektřiny vyráběna z uhelných elektráren.
A na tomto trendu se zhola nic nemění – počet uhelných elektráren na zmíněných kontinentech roste a s největší pravděpodobností bude i nadále růst. Řečí čísel větrné a solární elektrárny dokáží aktuálně celosvětově pokrýt pouhou desetinu poptávky, jak uvádí server TheVerge.com.
Plýtvání elektrickou energií bohužel nadále přetrvává
Rostoucí poptávka po elektřině v kombinaci se nedostatkem surových materiálů nutných k zabezpečení dodávky, skladování i výroby „ekologické“ elektrické energie paradoxně udržuje uhlí stále při životě. Aby bylo uhlí definitivně poraženo, je potřeba, aby celý segment vyrábějící, zpracovávající a distribuující energii z obnovitelný zdrojů rostl o poznání rychleji.
Pakliže jste dojem, že pandemie covidu může představovat pro planetu jakousi druhou šanci, zázrak se bohužel neudál a lidé se opět vrátili k plýtvání energiemi – i přes globálně pozastavenou výrobu se produkce elektřiny se vyšplhala přibližně o 5 % výše, než tomu bylo před pandemií.
Ruku v ruce vzrostlo i znečištění oxidem uhličitým v energetickém sektoru – i zde se bavíme o nárůstu přibližně pět procent za rok 2020 oproti roku 2019. Je tedy zřejmé, že jako lidstvo děláme něco bezpochyby špatně s ohledem na životní prostředí.
Odpovědnost za budoucí vývoj leží hlavně na bedrech Číny
Zatímco v Evropě a USA zůstala poptávka po elektřině prakticky neměnná, a navíc se nepatrně zvýšil i podíl ekologicky získané elektřiny na celkovém objemu, tak v Číně byl trend opačný. Čína se postarala o celých 90 % nárůstu poptávky po elektřině a zároveň o značnou část nárůstu emisí oxidu uhličitého. Už nyní je Čína suverénně největším těžařem a spalovatelem uhlí na světě – v roce 2020 se ho v této asijské zemi spálilo na tři miliardy tun, jak uvádí analýza Londýnského think-tanku Ember.
Pokud se má tedy upustit od uhlí a dostát tak iniciativám daným Pařížskou klimatickou dohodou, to jest omezit dopady globálního oteplování, bude potřeba Čínu přimět, aby změnila fungování své energetiky a sázela na ekologicky šetrnější zdroje.
To ale bude extrémně těžký úkol, neboť v Číně je uhelný průmysl obrovským byznysem, který dává práci několika milionům Číňanů – a to je řeč pouze o počtu těžařů, reálně je na produkci z “uhelné elektřiny” závislá prakticky celá Čína.
Autor: Radim Gartner.
