Ekologičtí aktivisté a propagátoři obnovitelné energie si neuvědomují jeden zásadní fakt – zelená energetika je a navždy i bude v hojné míře závislá na těžbě. V kontextu s elektromobilitou, fotovoltaikou a bateriovými úložišti hovoříme nejčastěji o surovinách jako jsou kobalt, měď a další minerály.
Na základě dat Mezinárodní energetické agentury, pobřežní větrná turbína potřebuje ke svému chodu devětkrát více nerostných zdrojů než paroplynová elektrárna. Propastný rozdíl je kupříkladu i ve výrobě elektrických a klasických benzinových aut – výroba elektromobilu totiž spotřebuje šestkrát více minerálů!
Obnovitelné zdroje jsou krokem kupředu, ale…
Právě skončený rok 2021 pak tento problém odhalil v celé jeho nahotě, neboť producenti obnovitelné energie se začali ve větší míře potýkat s problémy, jež souvisely s těžbou. Tím vůbec nejsilnějším hlasem, jenž se začal ozývat z této komunity, pak byly stížnosti na nedostatek zdrojů k výrobě.
V současnosti je totiž situace taková, že ve světě nedochází k těžení potřebného množství nerostů. A bez nich z logiky věci prostě není možné začít stavět funkční a dlouhodobě udržitelnou infrastrukturu obnovitelné energie. Dá se tedy tvrdit, že revoluce obnovitelné energie bude primárně záviset na správné těžbě.
Jednou z hlavních otázek nejenom roku 2022, ale i pro roky následující, bude, jak zajistit a kde sehnat dostatek materiálů pro výstavbu všech potřebných solárních panelů a větrných turbín, jež se postarají o výrobu obnovitelné energie v takové míře, jako je zamýšleno. To stejné pak platí, i co se týče zajištění materiálů a prostor pro výrobu baterií pro elektromobily a skladování energie.
Jaká řešení má současná těžební krize (USA x Evropa)?
Problémem je i to, že pro zajištění potřebných surovin k výrobě není možné v souladu se zákony a dobrými mravy zasahovat do současného těžařského průmyslu – tím by totiž došlo k významnému narušení tržních mechanismů. Těžební krizi je tedy potřeba řešit jinak.
Jak uvedl server TheVerge.com, ve Spojených státech amerických se snaží hledat nová naleziště a budovat nové doly. To má pomoci i se snížením závislosti na jiných státech – v současnosti je totiž svět prakticky plně závislý na dodávkách kobaltu z Konga a minerálů z Číny. Avšak negativním jevem této snahy je zákonitě dopad v podobě ničení krajiny, ale i nehostinné pracovní podmínky a dost často i „zaměstnávání“ dětí k vykonávání tvrdé práce!
Oproti tomu Evropská unie se krizi v oblasti nedostatečné těžby surovin pro obnovitelné energii snaží zažehnat pomocí finančních nástrojů. Opírá se přitom o svou snahu dosáhnout nulové emise skleníkových plynů u obnovitelných zdrojů. Takováto podpora může mít dvojí formu:
- dochází ke stimulování na straně poptávky, tj. obnovitelné zdroje jsou kupovány za lepší ceny, tudíž se velkým těžařským společnostem více vyplatí na ně přejít
- podpora samotné těžby.
Bez investic do těžby a inovací to nepůjde
Velké břemeno zodpovědnosti za budoucnost obnovitelné energie samozřejmě leží i na bedrech samotných těžařů, kteří již v současnosti těží a dodávají suroviny potřebné pro její výrobu. Ti tedy musí neustále přicházet s inovacemi – za trend současnosti se dá považovat hledání nových těžebních míst (zejména kobaltu) na mořských dnech.
Velké investice přicházejí i do rychlosti a technologií výroby – kupříkladu pokroku se dočkala technologie extrakce lithia z geotermálních odpadních vod. Krom těžařů se snaží více zdrojů pro obnovitelné energie snaží získávat i různé startupy – ty se zapříčiňují například o zefektivnění recyklace lithiových baterií či zvýšení energetické účinnosti přístrojů.
Autor: Radim Gartner.
