Premiérka australského státu Queensland Annastacia Palaszczuk v říjnu oznámila ambiciózní plán na vybudování největšího projektu přečerpávací vodní elektrárny na světě. Co konkrétně by měl navrhovaný projekt nesoucí název Pioneer-Burdekin, s jehož výstavbou se počítá na severu Queenslandu, Australanů, přinést?
Poskytnout by měl až 5 GW výkonu a velkokapacitní úložiště energie, které by mělo být schopno v případě výpadku zajistit potřebnou energii po energetickou síť až na celých 24 hodin, což by výrazným způsobem navýšilo flexibilitu a bezpečnost australské distribuční sítě. V neposlední řadě si od tohoto projektu australské vedení slibuje i to, že významnou měrou přispěje ke snaze o postupné vyřazování uhlí jakožto primárního zdroje energie v této zemi.
Kdy se začne s výstavbou?
Plán na vybudování největší přečerpávací vodní elektrárny na světě je navíc součástí širší energetické koncepce, který má splnit cíle australské vlády dosáhnout výroby 70 % obnovitelné energie z celkové produkce do roku 2032 a 80 % do roku 2035.
Na tento projekt se pak sama chystá přispět úctyhodnou částkou ve výši 980 miliard korun. Tento projekt by měl pomoci i s vytvořením 100 000 nových pracovních míst do roku 2040.
Avšak nutno poznamenat, že projekt Pioneer-Burdekin je v současné době teprve ve velmi raných fázích plánování, první fáze jeho výstavby by pak měla být dokončena až kolem roku 2032. Nicméně jedno je jisté – potenciál pro rozvoj nových přečerpávacích elektráren je obrovský. Kupříkladu podle studie Australské národní univerzity existuje na celém světě více než 600 000 potenciálních lokalit, kde jsou velké možnosti rozvoje přečerpávací vodní energie.
Stane se tato vodní elektrárna inspirací? Měla by!
A právě projekt této dosud největší přečerpávací vodní elektrárny by se měl stát zářným příkladem i pro ostatní státy. Alespoň takto to tvrdí ředitel Mezinárodní asociace hydroelektráren (IHA) jenž prohlásil, že díky takovýmto elektrárnám se nebudou již muset hledat nové technologie, aby lidstvo dostalo aktuální klimatickou krizi pod kontrolu a nemuselo se spoléhat na fosilní paliva tak jako doposud.
Zkrátka lze tedy počítat, plánovat a budovat systémy čisté energie zítřka i s přírodními zdroji, které máme již nyní k dispozici – a to právě včetně vodních sil, jež tyto elektrárny využívají ke svému pohonu. Chce-li se však skutečně dosáhnout nulových emisí, tak je každopádně potřeba tyto snahy replikovat po celém světě. A prostor k tomu rozhodně je – většina vlád vyspělých států je připravena podpořit toto úsilí jakýmkoliv způsobem.
