Moderní energetika se neobejde bez obnovitelných zdrojů energie, to už je dnes jisté. Problém s efektivním a levným ukládáním energie řeší s nadsázkou celý svět. Aktuálním bateriové systémy mají své limity. Nový výzkum z Austrálie ovšem přináší velmi slibné výsledky s obrovskou perspektivou.
Výzkumníkům z australské Sydney University se podařilo vytvořit nový typ baterie, který se vyrábí z mořské soli a má významně vyšší kapacitu než běžné lithiové baterie!
Tato nová baterie je vyrobena ze sodíku a síry – z roztavené soli, jenž lze zpracovat z mořské vody, která je extrémně dostupná. Zároveň se také jedná o baterii se čtyřnásobnou energetickou kapacitou, než kolik dokáží nabídnout klasické lithiové baterie.
Baterie z mořské soli jsou navíc cenově dostupnější a přátelštější k životnímu prostředí než stávající varianty. Dr. Shenlong Zha, vedoucí výzkumník, dokonce označil tuto novou technologii za průlom v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Nicméně, aby mohly tyto baterie být plně implementovány do běžného fungování, je stále ještě nutné překonat řadu finančních překážek. Do budoucna se ovšem s tím, že tyto baterie z mořské soli budou použity k napájení širokého spektra elektrických zařízení, od mobilních telefonů až po zálohování energie vyrobené fotovoltaikou.
Baterie jsou základ pro obnovitelné zdroje
Baterie jsou klíčovými aspekty k zajištění spolehlivé dodávky energie vyrobené obnovitelnými zdroji energie, jako je sluneční či větrná energie. Tyto zdroje totiž nejsou tak konzistentní, jak by se nám líbilo, takže pro uložení přebytečné elektřiny a její následné využití, když nefouká vítr či nesvítí slunce, jsou efektivní a levné baterie nutností.
Výroba současných baterií se neobejde bez vzácných zemin, jako je lithium, grafit či kobalt. Avšak jejich těžbě má celou řadu negativních konsekvencí – ať se jedná o plýtvání vodou – výroba jedné tuny lithia totiž vyžaduje asi 2,2 milionu litrů vody (jak uvádí server Euronews), ztrátu biologické rozmanitosti, poškození ekosystému a degradace půdy.
Alternativou by se tedy mohly stát baterie z mořské soli, které jsou méně náročné na těžbu a produkci. Tyto baterie totiž nevyžadují těžbu vzácných zemin, což pomáhá minimalizovat negativní dopady na životní prostředí a zároveň udržovat cenu výrazně nižší než u současně produkovaných baterií.
Jedná se o budoucnost baterií a skladování energie?
Zdá se tedy, že tyto baterie z mořské soli mohou být tím, co v budoucnu nahradí současné bateriové systémy, a pomohou tak lidstvu k cestě za větší soběstačností a udržitelností.
Baterie z roztavené soli jsou díky svým vlastnostem revolučním řešením zejména pro skladování energie – v této oblasti tedy mají největší potenciál nahradit dosavadní lithium-iontové baterie.
Zajímavostí je, že tyto baterie z mořské soli existují už bezmála 50 let, ale až dosud byly vždy považovány za druhořadou alternativu s krátkým energetickým životním cyklem. Nově představená verze baterie však nabízí významné vylepšení, a to i díky úpravě elektrod, které zlepšují reaktivitu síry.
Tak to je už asi tak 178 převratný vynález, o kterém opět za měsíc už nikdy neuslyšíme…
Není to nic převratného a jak se v článku píše, jedná se 50 let starou technologii, kterou se jim podařilo trochu vylepšit. Víc v článku není, hlavně o ceně a životnosti. Z principu tyto baterky nebudou v mobilech a autech, jak se naopak v článku spekuluje, ale ve velkokapacitních úložištích elektřiny, hlavně kvůli nutnosti udržování vysoké teploty. Zahřívat jen pár metráků, nebo dokonce kil soli na stovky °C a udržovat tu teplotu dlouhodobě by asi nebylo moc levné a efektivní.
Už jen to, že OZE jsou pro moderní sítě nutností, je čistá demagogie…
Chtěl bych mít dolar za každou zprávu o nové zázračné baterii o které jsem za posledních 10 let četl.
Myslím, že by mi to už dalo na pěknou letní dovolenou.
Proč je nutná právě mořská sůl? Nestačil by prostě jakýkoli chorid sodný?
Nestačil, protože je třeba i přidat kousek masa z tresky. Prostě se smiřte, že je k tomu třeba moře. Potom taky kuře a stavení.
Akumulátor sodík/síra není nic nového. Je znám od 60. let minulého století. Má nějaké výhody a jednu velkou nevýhodu a to je pracovní teplota 300 stupňů Celsia. Ta se musí udržovat na což padne značná část akumulované energie.