Pokud se alespoň trochu zajímáte o automobilový průmysl, určitě si všímáte nástupu vozidel s alternativními pohony. Vozidla s bezemisním zdrojem nejsou jen elektromobily. V posledních letech pozorujeme zásadní inovace u vozidel s vodíkovými palivovými články, která tak mohou těm čistě elektrickým zdárně konkurovat.
Ekologičnost
Co se týče ekologie, jsou na tom oba typy alternativních pohonů podobně. Na první pohled je ekologičtější vodík, neboť jediným vedlejším produktem procesu přeměny vodíku na zdroj energie během jízdy je voda, tudíž nedochází k uvolňování žádných škodlivých emisí do ovzduší.
Pohledem z širší perspektivy ale zjistíme, že vzniká nezanedbatelná uhlíková stopa kvůli náročné výrobě a skladování vodíku, což snižuje ekologičnost vodíkových aut. K výrobě vodíku se totiž běžně využívají fosilní paliva, zejména zemní plyn.
Nicméně existuje i takzvaný “zelený vodík”, jenž je vyráběn čistě z obnovitelných zdrojů prostřednictvím procesu známého jako elektrolýza. V této kategorii tedy není jednoznačný vítěz, do značné míry totiž vždy záleží na tom, jak ekologicky jsou získávány zdroje jednotlivých paliv. Roli hraje i likvidace, neboť ta je jedním z nejpalčivějších problémů elektromobilů napájených lithium-iontovými bateriemi.
Účinnost pohonu
Jednou z největších slabin vodíkového pohonu vozidel je skutečnost, že má nízkou účinnost – konkrétně účinnost vodíku se pohybuje jenom kolem hodnoty 38 %. Co přesně to znamená? Tento údaj vypovídá o tom, že na každých 100 wattů vyrobené energie se pouze 38 wattů reálně použije k napájení vodíkové vozu FCEV (“Fuel Cell Electric Vehicle”, tedy elektrické auto s palivovými články).
Oproti tomu většina elektromobilů napájených bateriemi se může pochlubit účinností kolem 80 %. To znamená, že z každých 100 wattů vyrobené energie se téměř 80 wattů spotřebuje na pohon elektrovozu. Pokud jde o energetickou účinnost, tak jednoznačně vítězí elektromobily napájené bateriemi, které dokáží zúročit dvojnásobné množství energie oproti těm vodíkovým.
Dobíjení a dostupnost stanic
Protože drtivou většinu vozidel s nulovými emisemi uhlíku tvoří elektromobily na baterie, takže je pochopitelně pro ně vyvíjena robustní infrastruktura, jež dokáže uspokojit poptávku po nabíjecích stanicích pro elektromobily. Doba nabíjení se navíc dramaticky zkracuje, novější elektromobily jsou schopny se nabít na 80 % za přibližně půl hodiny.
Avšak to je oproti vodíkové technologii FCEV stále hodně, neboť vodíkem poháněný vůz lze natankovat za méně než čtyři minuty! Vodíkové automobily ale trpí právě nedostatkem infrastruktury stanic, navíc vodík narozdíl od elektřiny nelze do auta doplňovat v domácím prostředí. Pro nabíjení elektromobilů už existuje celá řada nabíječek, které lze instalovat i do rodinných domů.
