Co s dosluhujícími větrnými turbínami? Ve světě z nich staví mosty

Větrná energie patří k populárním obnovitelným zdrojům. Pro její využívání je však třeba budovat stále nové větrné turbíny, a při tom vzniká značná uhlíková stopa. Ačkoliv za dobu svého fungování se každá instalovaná turbína z finančního i ekologického hlediska nakonec vyplatí, stále zůstává otázka, jak s ní naložit, když přestane plnit svou funkci. 

Rotor větrné elektrárny představuje desítky tun materiálu

Větrné elektrárny se budují v mnoha velikostech, počínaje těmi nejmenšími, určenými pro běžné domácnosti, až po v současnosti největší turbínu SG 14-222 s úctyhodným průměrem rotoru 222 m. Na území Česka se pak většina větrných elektráren pohybuje v rozmezí 50 – 100 m. ^[1]

Samotné listy rotoru bývají vyrobené z odolných kompozitních materiálů, jako jsou skelné tkaniny, které je prakticky nemožné recyklovat. Z původně ekologického řešení se tak stává zátěž v podobě desítek tun odpadu.

Samotný kompozit má větší životnost, než celá turbína

Průměrná životnost větrných elektráren se pohybuje kolem 20 – 25 let. Limitující jsou přitom hlavně generátory, které se intenzivní výrobou energie opotřebovávají. Po čase už se nevyplatí je udržovat v chodu, protože jsou vyvíjeny stále výkonnější modely turbín, aby tyto staré a vysloužilé instalace nahrazovaly.

Kompozitní materiál, ze kterého jsou mimo jiné vyrobeny i listy rotoru, má ale životnost mnohem vyšší. Uvádí se minimálně 100 let. Ve Spojených státech jsou celé vyřazené turbíny pohřbívány pod zem. V Německu se použitelné části drtí na méně než milimetrové kousky a využívají se jako náhrada písku v cementárnách. Další originální použití vymysleli pro vysloužilé rotory v Polsku a v Irsku – pro odolný materiál se našlo místo při stavbě mostů.

První most z větrné turbíny stojí v Polsku

S nápadem zakomponovat staré listy z větrné turbíny do stavby mostu přišla jako první polská společnost Anmet, která se již od roku 1998 zabývá recyklací zejména velkoobjemových materiálů. Po několika letech výzkumů ve spolupráci s Technologickou univerzitou ve Varšavě firma uskutečnila první stavbu mostu, při které byly použity části rotoru staré větrné elektrárny.

Výzkum i realizace stavby byly financovány zčásti z evropských fondů prostřednictvím univerzity v Řešově. Pěší most byl instalován v říjnu 2021, otevření se dočkal letos v lednu a spojuje břehy řeky Szprotawy ve stejnojmenném městečku, kde společnost Anmet sídlí.

Ekologické řešení inspirovalo konstruktéry v Irsku

Rekonstrukce starého mostu, který spojoval městečka Midleton a Youghal v irském hrabství Cork, by se sotva dočkala pozornosti, kdyby se do ní nevložil Kieran Ruane z Technologické univerzity v Musteru. Jako člen mezinárodního projektu Re-Wind, který se zabývá možnostmi recyklace větrných turbín, se dozvěděl o stavbě mostu ve Szprotawě a okamžitě v něm našel inspiraci.

Využitím rotorových listů, které vyřadili z provozu na větrné farmě v Belfastu, se tým irských konstruktérů vyhnul použití tradičních ocelových nosníků. V přepočtu na uhlíkovou stopu to představuje ušetření 800 kg emisí oxidu uhličitého, které by vznikly, nebýt využití recyklovaných kompozitních materiálů.

Recyklace listů z větrných farem má nadějnou budoucnost

Celosvětový boom obnovitelných zdrojů energie s sebou nese každoroční budování stovek nových větrných turbín. Starší větrné farmy z konce minulého století přitom postupně dosluhují, takže problém s možnostmi recyklace vysloužilých turbín je velmi aktuální a zároveň bude na stole i do budoucna.

Kompozitní materiály z dlouhých skelných vláken, z nichž jsou vyrobené listy rotorů, mají dlouhou životnost (odhaduje se nejméně sto let), odolávají povětrnostním vlivům a přitom snesou i značné mechanické zatížení. Rozvoj jejich využití při budování infrastruktury se tedy přímo nabízí. 

Dva mosty pro pěší, které stojí v Polsku a Irsku, jsou jen prvními vlaštovkami přicházejícího trendu. Vývoj směřuje i ke stavbám větších mostů, stožárů elektrického vedení, protihlukových stěn, přístřešků na zastávkách MHD a mnoha dalších součástí infrastruktury.